Kéž by si toto jednoduché pravidlo vzali k srdci ti,
kteří vlastní vinou hořekují nad prázdným firemním měšcem a (v duchu)
spílají konkurenci i nešťastnému osudu. Musí počítat s tím, že když nás
rodiče naučili mluvit a Bůh, některým více, dalším méně, daroval schopnost
uvažovat, budeme svůj názor na jejich produkty trousit vesele po světě. Ať už
bude jejich slečna na plakátu sebeodhalenější, problematické partie služeb a
kvality dmoucími silikony totiž nezakryje.
Silná vrstva reklamního make-upu má sice moc dát nějakému
tomu vřídku na první pohled zaniknout. Ale z šeredné báby sebelepšíma
šminkama Miss World neudělá. Leda, že byste ji celou přeoperovali a to už jsme
někde jinde.
Přemýšlím nad tím třeba při placení v restauraci číšníkovi,
který před chvílí asi dostal transfuzi 100procentní citrónové šťávy, když
vyhazuju nepoživatelný, seč „čerstvý dalamánek z naší pekárny“, chodím
reklamovat kvalitní zimní obuv obsahující v setu jako bonus i vlastní
mikrobazének…
„Už nikdy více!“
Přemýšlím nad tím, když mě obsluhuje příjemná prodavačka, která
jenom nepodává nebo nepostává s mobilem v ruce, když dostanu v cukrárně
větší kopeček zmrzliny než velí česká norma, řidič v autobusu mi popřeje
krásný den.
„Tak zase nashledanou!“
Spokojený i nespokojený zákazník o své zkušenosti mluví. Tím
mluví za nás a hluboce promlouvá do položky příjem. Společně se zaměstnanci.
Ti, pokud nejsou sami dobře motivovaní a vedením společnosti vhodně
stimulovaní, proč by pro ně měla práce znamenat něco víc, než osm hodin které prostě
pro těch pár korun od pondělí do pátku nějak přetrpí. Proč by měli pracovat
lépe. Nebo vlastně alespoň dobře. Od lidí bez chuti nikdy nemůžeme čekat
michelinské menu. Leda to, že nám to pěkně osolí…
Tak se o zaměstnance pěkně starejme. Že pak podají lepší
výkon, což jde ruku v ruce s výkonem firmy, je jasná věc! Vždyť „šikovní
mazlíčci“ vždycky přitahují pozornost.
Holt to ale bude něco stát. Třeba nějaké peníze, ale určitě
čas a pozitivní přístup. Má ho management dostatek?
Žádné komentáře:
Okomentovat