Je to smutné, ale je to tak. Spousta lidí nežije skutečný život. Celý jejich svět tvoří pouze myšlenky o něm. A proto pořád trpí. Přitom vše začne být krásné, když pochopíme, že veškerou moc máme sami a sami si volíme, jestli budeme žít v ráji, nebo pekle. Pokud chcete svůj život vidět z lepší perspektivy, zbavte se zlozvyků, kterými se omezujete. Nebo ho celý promarněte…
Desatero promarněného života
1. Neustále přemýšlejte nad tím, co bylo. Tahejte si životem, jako vězni kouli u nohy, všechny křivdy, trápení, pomluvy, podvody, která vám někdo včera, minulý měsíc, rok, v dětství či snad vašemu pradědovi, uštědřil. Trestáte jenom sami sebe. Odpuštěním se stáváte vyrovnanějším, silnějším a šťastnějším člověkem. Vyzkoušejte si to.
2. Plánujte si, co se přesně stane. A hlavně důkladně promyslete všechny katastrofické scénáře. Plačte nad rozbitým počítačem, který jste ještě nekoupili, děste se toho, kdo vám ho opraví, kde budete shánět nový a vezmete na něj peníze. Omezujte se svou přesnou ideou o budoucím okamžiku, který, i když bude příjemný, tím ztratí mnoho ze svých půvabů. Zaslepení pouze jednou vidinou lehce přehlédneme spoustu dalších krás a příležitostí.
3. Myslete na to, co si asi mysleli, myslí a budou o vás myslet druzí. Lidé, kterým jste úplně jedno, nebo vás sice mají rádi, ale dívají se na vás svýma očima a nutí vám jejich představu o vašem životě. Vyslechněte je, rozšiřte si svůj pohled o další úhel, ale rozhodujte se podle sebe. Nikdo z nich nemá právo mít moc nad vašim životem. Žijete sami za sebe.
4. Chovejte se podle toho, co si myslíte, že druzí ocení. A pak bědujte, jací jsou nevděčníci, využívají nebo omezují vás, chudáka. Ano, to opravdu jste, ale proto, že jste se do této role pasovali vy sami. Vy jste se rozhodli, vy jste se tak zachovali. Dělejte druhým radost do té míry, kdy to bude dělat radost vám.
5. Přemýšlejte o druhých. Co by měli, mohli udělat, jací by měli být. A pak se rozčilujte nad tím, že dělají podle sebe. A proč by neměli? Každý má nárok na svou vlastní cestu a vlastní lekce. Pokud nám na někom záleží, pomozme, poraďme, podpořme. Ale pouze tehdy, když o to dotyčný má opravdu zájem.
6. Řešte problémy, které se vás netýkají. Politiky, „celebrity“, počasí, rakovinu paní XY z Horní Lhoty, utopená koťata u sousedů. Ano, je to smutné, strašné, ale když s tím nic nenaděláte a vidíte pak kolem sebe tím pádem tolik zmaru, nedivte se, že jste demotivovaní dělat rozhodnutí, která dokáží změnit váš život, svět. Řešte pouze to, co nějakým způsobem chcete a můžete sami ovlivnit. Budete na sebe hrdí.
7. Podceňujte se. Myslíte si, že jste škaredí? Tlustí? Neschopní? Pak jste. Protože jste tuto myšlenku o sobě přijali a šíříte ji do okolí. Myslíte si, že se nikdy nemůžete naučit anglicky? Řídit letadlo? Zaběhnout maraton? Pak to skutečně nedokážete. Všechny limity jsou pouze ve vaší hlavě. Život má jen takové hranice, jaké mu sami přidělíme. Překonejte sami sebe.
8. Vyčítejte si chyby. Někdy se nám podaří udělat věci, na něž nejsme hrdí. Tak se z nich poučme. Tím se z nich mávnutím kouzelného proutku stanou příležitosti, které náš život posouvají dál, dělají z nás moudřejšího člověka. Není to úžasné?
9. Litujte se. Když se budeme litovat, přijmeme zbytečně tvrzení, že se nám či našim blízkým stala ujma, je to s námi zlé a před námi je problém. Ale v životě na nás nečekají problémy, jen příležitosti. Povzbuďme se do nich. To nám dá daleko víc síly a energie, než soustrastné pohledy, ufňukané rozhovory a lítost.
10. Neděkujte. Naučili jsme se z okolí nasávat spíše problémy, než lásku. Přestáváme vnímat, co hezkého kolem nás je a je schopné nám udělat radost. Už nedokážeme ocenit půvab maličkostí, přehlížíme je, bereme jako samozřejmost. Buďte vděční za vše, co dostanete. Úsměv, dobrý oběd, práci, děti, přátele, manžela, zdraví, zelenou na křižovatce, volné místo ve vlaku. A neustále si to připomínejte. Váš život je krásný. Naučte se to vidět.
