„Nevěřte všemu, co se vám k věření
předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!“ nabádal už na počátku 17.
století Jan Amos Komenský. Jak dnešní, jak aktuální! Dle mého názoru je totiž jedním
z axiomů soudobé společnosti dezinformovanost.
Blábol, když jsme obklopeni informačními technologiemi? Můžeme sledovat na vlastní oči on-line přenos královské
svatby, státního pohřbu i hon na zabijáka? Vidět emoce lidí po tsunami, bouračce
autobusu i státním převratu? Ano. A právě proto.
Co z toho, co sami víte, jste se vlastně naučili sami? Kolik z informací,
které jste dnes vstřebali, byly zprávy pro vás skutečně přínosné, zajímavé a ne
zbytečný balast? Od aktivního čtení knížek,
které zaujaly obsahem či autorem, přemýšlení, pozorování, jsme se přesunuli k pasivnímu přihnojování se
informačním kompostem. Jenže tenhle kompost má špatné složení, je prolezlý
hnilobou a hlídá jej hejno dotěrných much.
Je důležité si uvědomit, že s množstvím informací, které se na nás
valí, se valí i spousta chyb. Ať už v obsahu či samotném tématu, které
přes gatekeepera prolezlo ven. Po každodenní kalorické bombě, zkonzumované při
brouzdání servery, čtení novin, časopisů, poslechu rádia i televizního
zpravodajství, je náš mozek sice nasycen, ale tyto informační kalorie jsou
prázdné. Z jejich hodnoty jste schopni vyžít maximálně do druhého dne. A o
to jde. Musí vás znovu někdo nakrmit.
Znáte libovolnou pranostiku? Byť se vám může zdát směšná, je to svědek
vnímavosti a citlivosti našich předků, kterou měli ke svému přímému a přirozenému
okolí. A co dnes? Jste schopní ještě věřit tomu, co sami zjistíte, cítíte? Nepotřebujete
k tomu mít potvrzení třetí strany?
Nechci rozhodně hanit práci novinářů, vědců či PR manažerů, ale je potřeba
si uvědomit, že pokud vnímáme svět přes hledáček jejich objektivu, ztrácíme
schopnost a vzdáváme se možnosti vidět jej svýma očima.
Tak už mě zavřete a jděte raději ven…
Žádné komentáře:
Okomentovat