I základní pilíř Maslowovy pyramidy deklaruje, že bez fyziologických potřeb se člověk rozvíjet nemůže. Musíme se smířit s tím, že pro svůj život potřebujeme dýchat, spát, hýbat se, využívat pohlavních orgánů, pít a jíst. Jak moc jsme potom ještě lidmi, když se proti přirozenosti snažíme bojovat?
Z homo sapiens se vyvinul homo extremis. Dýcháme přes filtry tabákových výrobků, spánek nahrazujeme energií vecpanou do plechovky. Obyčejný pohyb už je taky nuda, takže se zavřeme do kutlochu s Orbitrekem, všemožně se snažíme překonávat světové rekordy a když nás nebaví ani jedno, tak si na ten sport alespoň vsadíme.
Při čtení magazínů by se zdálo, že kdo nesouloží jak o život, nežije – v kontrastu s pohlavní čistotou proklamovanou mnoha náboženstvími. Věta: „Jdem se napít!“ už také dostává nový rozměr. A jídlo? V současnosti velký kámen úrazu. Čtvrtina Američanů je na dietě, tři čtvrtiny trpí nadváhou nebo obezitou. Jak můžeme fungovat dobře psychicky, když tělo, domov ducha, systematicky týráme? Co může za to, že se již neumíme ovládat?
Začíná se zdát, že jsme vložili mezi slova normální a nuda rovnítko. Co není přehnané, uniká naší pozornosti. Protože nás na to nikdo neupozorní. A se zvyšujícím se počtem informací o unikátních případech se z nich stává prostý průměr. Model pro davy, který se splašenými informačními technologiemi šíří planetou.
Ubavíme se k smrti, jak napsal Postman? Pokud necháme ziskuchtivé trhovce překřičet hlas přirozeného rozumu, nic jiného nezbývá. O svůj život přijdeme stejně jako ryba konzumující žížalu na háčku. S radostí ze skvělého, avšak fatálního zážitku. Jen s tím rozdílem, že ostrý háček v puse nepovažujeme za cestu ke smutnému konci, ale příležitost, jak se stát v houfu průměrných šupináčů exkluzivnějším jedincem.
Žádné komentáře:
Okomentovat